Bývalá skládka v Cerhýnkách před kovošrotem je minulostí. Proměnila se v upravené místo. Tedy ne sama od sebe. „Klobouk dolů před manželi Jandovými, kteří se o to zasloužili. Sice stavíme parkovací dům za 50 milionů, ale z tohoto mám stejnou radost. A to vyšlo ani ne na 20 tisíc,“ řekl starosta Marek Semerád.
O našem budoucím parkovacím domě uveřejnil článek Kolínský deník
https://kolinsky.denik.cz/zpravy_region/parkovaci-dum-poskytne-temer-stovku-mist-20200511.html
Tréninky starší fotbalové přípravky Cerhenic začnou v týdnu od 18. 5. 2020. Pravděpodobně zase středa, pátek. Bližší info formou sms.
Rád bych spolu s vynikajícím kolínským fotografem Štěpánem Vodičkou a naším rodákem, spisovatelem Břetislavem Ditrychem vyrobil výpravnou fotografickou publikaci o naší obci: Cerhenice, Cerhýnky, Radimek.
Publikace by měla být rozdělená do čtyř celků podle ročních období: jaro, léto, podzim a zima.
Termín vydání: zhruba léto 2022.
A teď k vašemu úkolu: potřebujeme typy, co do knihy patří a co neopomenout! Vymyslete zákoutí, která tady máme, ale třeba je běžně neukazujeme. O náměstí, o škole, školce nebo envi víme – ale potřebujeme i přírodní zajímavosti, byť se bude jednat třeba „jen“ o krásný strom!
Spoléhám na Vás, že nás v tom nenecháte.
Pokud Vás něco napadne, pište.
Předem děkuji.
Marek Semerád
V Praze vypuklo povstání. Zpráva z rozhlasu se rychle šířila. Cerheničtí nechtěli zůstat pozadu a za vsí směrem k Radimku postavili barikádu. Chtěli tak zpomalit ústup německých tanků, které pojedou z jihu, od Benešova. Pak ji však z obavy před pomstou ustupujících německých vojáků rozebrali.
Z Cerhenic odešli němečtí vojáci časně ráno 8. května 1945.
Jednotky Rudé armády projížděly po státní silnici k Plaňanům. Cerhenští obyvatelé je srdečně vítali a pozdravovali.
Zdroj: Paměti osad na Kouřimsku
Zápis do ABA školy byl ukončen. Abychom pro naše klienty přichystali co nejlepší prostředí pro ideální start do nové etapy vzdělávání, všichni naši specialisté pracují na programech, osnovách a aktivitách potřebných pro správný chod školy tak, aby se všichni, kteří budou školu navštěvovat, cítili co nejlépe, ale především, aby se rozvíjeli, rostli a připravovali na budoucí život.
ABA školka bude pro nový školní rok 2020/2021 též přibírat nové klienty. Zapsat se bude možné mezi 6. – 13. květnem. Myslím, že je důležité vybrat si kvalitní vzdělávací instituci, čímž ABA školka rozhodně je.
Další možností pro vzdělání dětí s autismem je i centrum ABCC, které přesouvá svou činnost z online prostoru opět do zázemí centra, kde se klienti setkávají s terapeuty tváří v tvář a pracují individuálně několikrát týdně na stanoveném programu pro rozvoj schopností a dovedností.
Marek Semerád
Bohužel Vám musím oznámit, že můj otec dnes v ranních hodinách zemřel. Syn Vít Veverka. Tu krátkou smutnou zprávu jsem dostal 29. dubna odpoledne.
JUDr. Miroslav Veverka (1927) navštěvoval nejdříve cerhenickou školu, pak gymnázium v Kolíně a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Do začátku normalizace působil jako soudce a pracovník ministerstva spravedlnosti. V roce 1971 musel justici opustit a osmnáct let byl sociálním kurátorem. V té době se začal ve volném čase věnovat soustavnému studiu přírodních a společenských věd. V roce 1990 byl zvolen soudcem Nejvyššího soudu, po přemístění instituce do Brna působil jako soudce Vrchního soudu v Praze.
Trochu na pohled složitý název má jeho první a obsáhlá kniha Evoluce svým vlastním tvůrcem- Od velkého třesku ke globální civilizaci. Vyšla před sedmi lety a stala se bestselerem. Astronom RNDr. Jiří Grygar, který byl mimochodem před časem také hostem v Enviromentálním centru, ocenil autorovu důvěrnou znalost různých vědeckých oborů a přístupnost výkladu: „Šíře záběru bere dech a celkové pojetí je aspoň z mého pohledu jedinečné; s ničím podobným jsem se v naší literatuře nesetkal“.
V knize Hledání Boha, která vyšla v loňském roce, přibližuje přehledně a srozumitelně dějiny teologického myšlení a různých náboženství. Právě o ní jsme chtěli v Cerhenicích hovořit a jistě bychom nezapomněli ani na jeho dětství a mládí. Narodil se v čp. 43 za bývalým obecním úřadem, dnes Enviromentálním centrem, ve stejném domě jako o více než půldruhého století dříve Bohumír Jan Dlabač.
Byl nejen zasvěceným a přemýšlivým autorem, ale také pěstitelem kaktusů, miloval Francii a její kulturu i kuchyni, zajímal se o moderní malířství, byl výborným fotografem, kreslířem, vášnivým čtenářem i aktivním turistou. Po rozdělení Československa obešel Českou republiku po hranicích kolem dokola pěšky. Navštívil kromě Antarktidy všechny světadíly.
Pozvání k besedě a setkání s „rodáky“ si pokládal za čest. Velice se těšil. Po dohodě s panem starostou jsem mu nabídl, že ho z Prahy a pak zase domů dovezeme autem. Odmítl. Přijedu vlakem. Možná kdybyste mě svezli od nádraží, abych nemusel ten kilometr šlapat pěšky, napsal. Na podzim se necítil nejlíp. Dohodli jsme se, že setkání uspořádáme letos na konci jara. Pak jsme si jako každý rok vyměnili vánoční přání. Přestože nás všechny zastihla nečekaná epidemie, ozval jsem se mu první jarní den. Odpověděl: Představ si, co se mi stalo. Hned začátkem roku jsem upadl na ulici, zlomil si kyčelní kost a dlouho jsem si pobyl v nemocnici. Noha se zhojila dobře, teď jsem už měsíc doma a učím se chodit, zatím jen s chodítkem po bytě. Ale mým hlavním problémem je, že jsem slabý, vyčerpaný, hned unavený.
Zmiňoval, že dokončuje třetí knihu s názvem Napříč labyrintem. Zbývá mi dopsat 10 – 20 stránek. Je velmi rozsáhlá, víc než dvojnásobek Evoluce. To by bylo, počítal jsem v duchu, až 1200 stran. Nakladatel zaváhal, hledám jiné řešení, dodal nejspíš trochu zklamaně. Jak mi bude líp, ozvu se.
Naposledy jsme si psali o Velikonocích. Můj stav se zlepšuje, ale pomalu, velmi pomalu. Už se nezlepšil. Na besedu k nám do Cerhenic už Miroslav Veverka nepřijede.
Škoda.
/Břetislav Ditrych/
Miroslav Veverka s Danielem Stachem v pořadu Hyde Park Civilizace na ČT 24
Starosta Marek Semerád domluvil s pořadatelem tradiční cerhenické poutě nový termín. Atrakce se na náměstí nesjedou v původně plánovaném termínu 17. května, nýbrž o prázdninách. Bližší informace během pár dní.
Památka sv. Floriána je oslavována 4. května, letos to bude již 1716 let od jeho smrti. Sv. Florián se stal patronem všech hasičů, kominíků, hrnčířů, pekařů a zedníků. Je patronem proti požárům a vodě, a proto představoval v dřívějších dobách běžný a hojně užívaný námět pro výklenkové plastiky venkovských usedlostí, které měly ochraňovat dům. Dokonce o jeho svátku bylo zakázáno rozdělávat oheň a nosit vodu, aby se v usedlosti nestalo neštěstí. Floriánovo „hasičství“ je však třeba chápat v symbolickém slova smyslu jako hašení požáru lidské zloby a nenávisti. Svatý Florián má proto v rukou nádobu vody života, která má hasit vyprahlost a zlo. Všechny ostatní výklady jeho „hasičství“ jsou výsledkem pozdějších legend. V souvislosti se sv. Floriánem vznikla i celá řada lidových rčení, za všechny uvádíme například: „Kde pálí ohně žár a vzrůstá hřích a svár, pomocník je nám dán, svatý Florián.“
Svatý Florián, Sanctus Florianus, vlastním jménem Florian von Lorch, jehož latinské jméno lze volně přeložit jako „kvetoucí či rozkošný“, patří v Čechách mezi nejpopulárnější světce. Svatý Florián se pravděpodobně narodil roku 250 n. l. v obci Cetia, později Zeiselmauer-Wolfpassing, na okraji provincie Noricum, dnes spolková země Dolní Rakousy ležící v Rakousku. Působil jako plukovník římského vojska v Cetii , poté jako správce římské provincie Noricum se sídlem v městě Lauriacum (neboli Lorch, odtud jeho jméno), které je dnes částí obce Enns v Rakousku. Byl horlivým křesťanem a tak za vlády císaře Diokleciána tajně pomáhal pronásledovaným křesťanům. V roce 304 našeho letopočtu byla jeho křesťanská víra odhalena a byl sesazen z funkce správce římské provincie. Císařský náměstek Aquilinus ho dal podle legendy opakovaně zbičovat a stahovat z kůže, ale Florián se i přesto odmítnul vzdát své křesťanské víry. Aquilinus ho tedy odsoudil k smrti.
Svatý Florián zemřel dne 4. května roku 304 našeho letopočtu poté, co byl svržen z mostu do řeky Enže s mlýnským kolem připevněným na krku. Byl provizorně pohřben křesťankou Valérií na jejím statku. Později byly jeho ostatky přeneseny a pohřbeny poblíž dnešního Lince kde byl nad jeho hrobem v 6. století postaven klášter sv. Floriána. První písemná zmínka o tomto klášteru pochází z roku 819. Floriánovi ostatky zde ale nezůstaly na dlouho, neboť byly v 11. století převezeny dvěma jáhny (jáhen – duchovní, který přijal nižší svěcení) do Říma. V roce 1183 požádal polský kníže Kazimír II. Spravedlivý (1138 – 1194, vládl 1177-1194) spolu s krakovským biskupem Gedeonem, papeže Lucia III. (1110 – 1185, jako papež 1181-1185), aby jim vydal ostatky svatého Floriána jako záštitu proti Rusům. Papež jejich žádosti vyhověl, a tak byly Floriánovy ostatky uloženy v nově vystavěném chrámě v Krakově a svatý Florián byl přijat za patrona Polska. Z Polska byla za Karla IV. malá část jeho relikvií převezena do chrámu sv. Víta v Praze. Další část relikvií je umístěna v katedrále sv. Václava v Olomouci, a v kostelích na Kladně, v Jaroměři, v Havlíčkově Brodě a jinde. Tyto maličké kousky Floriánových ostatků měly ve středověku chránit města před požáry, poněvadž Florián, umučený ve vodě, se stal patronem hasičů.
Svatý Florián bývá nejčastěji zobrazován jako římský voják s přilbou, mečem a korouhví, vylévající z vědra vodu na hořící dům a někdy i na hořící chrám.