Bohužel Vám musím oznámit, že můj otec dnes v ranních hodinách zemřel. Syn Vít Veverka. Tu krátkou smutnou zprávu jsem dostal 29. dubna odpoledne.
JUDr. Miroslav Veverka (1927) navštěvoval nejdříve cerhenickou školu, pak gymnázium v Kolíně a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Do začátku normalizace působil jako soudce a pracovník ministerstva spravedlnosti. V roce 1971 musel justici opustit a osmnáct let byl sociálním kurátorem. V té době se začal ve volném čase věnovat soustavnému studiu přírodních a společenských věd. V roce 1990 byl zvolen soudcem Nejvyššího soudu, po přemístění instituce do Brna působil jako soudce Vrchního soudu v Praze.
Trochu na pohled složitý název má jeho první a obsáhlá kniha Evoluce svým vlastním tvůrcem- Od velkého třesku ke globální civilizaci. Vyšla před sedmi lety a stala se bestselerem. Astronom RNDr. Jiří Grygar, který byl mimochodem před časem také hostem v Enviromentálním centru, ocenil autorovu důvěrnou znalost různých vědeckých oborů a přístupnost výkladu: „Šíře záběru bere dech a celkové pojetí je aspoň z mého pohledu jedinečné; s ničím podobným jsem se v naší literatuře nesetkal“.
V knize Hledání Boha, která vyšla v loňském roce, přibližuje přehledně a srozumitelně dějiny teologického myšlení a různých náboženství. Právě o ní jsme chtěli v Cerhenicích hovořit a jistě bychom nezapomněli ani na jeho dětství a mládí. Narodil se v čp. 43 za bývalým obecním úřadem, dnes Enviromentálním centrem, ve stejném domě jako o více než půldruhého století dříve Bohumír Jan Dlabač.
Byl nejen zasvěceným a přemýšlivým autorem, ale také pěstitelem kaktusů, miloval Francii a její kulturu i kuchyni, zajímal se o moderní malířství, byl výborným fotografem, kreslířem, vášnivým čtenářem i aktivním turistou. Po rozdělení Československa obešel Českou republiku po hranicích kolem dokola pěšky. Navštívil kromě Antarktidy všechny světadíly.
Pozvání k besedě a setkání s „rodáky“ si pokládal za čest. Velice se těšil. Po dohodě s panem starostou jsem mu nabídl, že ho z Prahy a pak zase domů dovezeme autem. Odmítl. Přijedu vlakem. Možná kdybyste mě svezli od nádraží, abych nemusel ten kilometr šlapat pěšky, napsal. Na podzim se necítil nejlíp. Dohodli jsme se, že setkání uspořádáme letos na konci jara. Pak jsme si jako každý rok vyměnili vánoční přání. Přestože nás všechny zastihla nečekaná epidemie, ozval jsem se mu první jarní den. Odpověděl: Představ si, co se mi stalo. Hned začátkem roku jsem upadl na ulici, zlomil si kyčelní kost a dlouho jsem si pobyl v nemocnici. Noha se zhojila dobře, teď jsem už měsíc doma a učím se chodit, zatím jen s chodítkem po bytě. Ale mým hlavním problémem je, že jsem slabý, vyčerpaný, hned unavený.
Zmiňoval, že dokončuje třetí knihu s názvem Napříč labyrintem. Zbývá mi dopsat 10 – 20 stránek. Je velmi rozsáhlá, víc než dvojnásobek Evoluce. To by bylo, počítal jsem v duchu, až 1200 stran. Nakladatel zaváhal, hledám jiné řešení, dodal nejspíš trochu zklamaně. Jak mi bude líp, ozvu se.
Naposledy jsme si psali o Velikonocích. Můj stav se zlepšuje, ale pomalu, velmi pomalu. Už se nezlepšil. Na besedu k nám do Cerhenic už Miroslav Veverka nepřijede.
Škoda.
/Břetislav Ditrych/
Miroslav Veverka s Danielem Stachem v pořadu Hyde Park Civilizace na ČT 24
