Bohumír Jan Dlabač (1758 Cerhenice – 1820 Praha), je neprávem zapomínaná postava české historie. Narodil se v čp. 43 na náměstí, za někdejším obecním úřadem. Jan Dlabač prožil v  Cerhenicích jen část dětství, školu už navštěvoval v Českém Brodě, kde jeho matka zdědila dům a pole. V Praze studoval nejprve na staroměstském gymnáziu, na univerzitě pak filozofii a teologii. Po vstupu do premonstrátského řádu dostal řeholní jméno Bohumír (Gottfried). Vysvěcen na kněze byl v roce 1785.

Ve strahovském klášteře se postupně stal ředitelem („prvním strážcem“) strahovské knihovny, správcem chrámové hudby a archivářem. Byl historikem umění, obrozeneckým básníkem, literárním historikem, překladatelem z němčiny a latiny, členem a později ředitelem Královské české společnosti nauk a v neposlední řadě významným „buditelem“ české řeči a literatury. Jeho nejdůležitějším dílem je vůbec první Všeobecný historický slovník umělců z Čech a zčásti i z Moravy a Slezska (Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Teile auch für Mähren und Schlesien).

Na třísvazkovém díle pracoval neuvěřitelných 28 let. A nestudoval a nepátral jen v archivech: Na svých cestách nevynechal jsem kostela, nepominul paláce nebo kláštera, ba ani domu soukromého, v němž nadít jsem se mohl uměleckých památek; všude prohlížel jsem kostelní chóry, vyšetřoval náhrobky a zvony prozkoumával. U znalců hledal jsem poučení a od umělců žijících vyžadoval si původních údajů. Věřil, že jeho slovník se stane „předůležitým zřídlem v oboru hudebním, výtvarném i stavitelském“. Nemýlil se. Slovník je dodnes považován za významný pramen kulturního života od středověku do počátku 19. století.

Jako český vlastenec vydal v Praze roku 1818 obsáhlou knihu Krátké vypsání Českého království pro pouze českou školní mládež, důkazem jeho slovanského cítění je i zájem o Horní Lužici. S Šebastiánem Hněvkovským přeložil v roce 1792 poprvé do češtiny zpěvy z Mozartovy opery Kouzelná flétna.

Škoda, že ho spisovatel Alois Jirásek nezařadil do svého slavného románu F. L. Věk. Bohumír Jan Dlabač by si to určitě zasloužil, nepochybně by tam patřil.

A jak vlastně vypadal? Přes dlouhé hledání a pátrání v kolínském archivu, muzeu i v archivu strahovského kláštera jeho podrobnější podobu neznáme. Dochoval se jen stínový obrázek premonstrátského kněze a Dlabačova současníka Lohelia Schimmela. Když se vypravíte navštívit nádhernou klášterní knihovnu, nejspíš vystoupíte na stanici tramvaje Pohořelec. A pár kroků odtud začíná ulice jménem Dlabačov. Jistě už tušíte, po kom se jmenuje.

/Břetislav Ditrych/